úterý 13. února 2018

Cesta na samotný okraj Zeměplochy (a zase zpátky)!

BARVA KOUZEL
ZDROJ
1. příběh o Mrakoplašovi
Autor: Terry Prachett
Překladatel: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Talpress
225 stran

Celý příběh začíná v ulicích Ankh-Morporku ve světě zvaném Zeměplocha, kde se čaroděj Mrakoplaš setkává s turistou Dvoukvítkem a jejich dobrodružství může započít. Ale první vám musím říct, že Mrakoplaš vlastně není čaroděj. Ne tak úplně, umí jen jedno jediné kouzlo, o němž ani neví, co způsobí. A za to ho vyhodili z Neviditelné univerzity.

Nicméně Dvoukvítek je vesmírný turista, který odešel ze svého rodného kraje, aby poznal spoustu hrdinů a zažil mnoho nečekaných dobrodružstvích. Úprk z hořícího Ankh-Morporku a záchrana holého života by mnohým stačila jako dobrodružství na celý život, ale to by bylo pro hrdiny této knihy málo. Záhy se totiž dostanou do spárů dryád a budou muset bojovat o holý život i mezi draky…

Barva kouzel je první příběh ze Zeměplochy Terryho Prachetta. Sice je první knihou, kterou autor o tomto světě napsal, nejde ale o knihu, kterou byste měli číst jako první. Terry Prachett má netypický styl psaní, který vás buďto dostane či nikoliv. V Barvě kouzel je kromě toho i velmi pomalý nástup a kniha se pořádně rozjíždí až dlouho po padesáté straně. Do té doby se pořád něco děje, ale není to ta typická Prachettovština, kdy nelapáte napětím po dechu, ale stejně nemůžete knihu odložit. (Pokud s Prachettem chcete teprve začít, daleko spíš bych doporučila Stráže! Stráže!)
Zeměplocha ležící na zádech čtyř slonů,
kteří stojí na krunýři velké A'Tuin
ZDROJ

Autor se nesnaží o přehršele mnoho akce ani nekončí věty třemi tečkami, aby znásobil napětí. Vše podává tak, jak to bylo a často přeskočí k něčemu úplně jinému, tudíž se čtenář ztratí a musí číst odstavec znovu, aby se konečně zorientoval. Velmi netypicky prozkoumáme téměř celou Zeměplochu a ani si neuvědomíme jak. V jednu chvíli spolu s Mrakoplašem padáme ze skály draků a v druhé chvíli letíme v letadle a jsme někým úplně jiným. Možná si v první chvíli budete říkat, že Prachett musel být pod vlivem, když psal, ale možná ani nemusel... jen byl šílený. Stejně jako Zeměplocha.

Terry Prachett před nás předkládá knihu jako žádnou jinou. Humorem se jí malinko podobá Stopařův průvodce po Galaxii, ale jde skutečně jenom o mizivou podobnost, kterou v knize vidím možná jenom já. Důležité však je to, že autor operuje s tím, že jste po knize sáhli proto, abyste si užili skvělý čtenářský zážitek v zemi, kterou vymyslel pro svou obsáhlou sérii románů, že jste připraveni na neobvyklý humor a na ztrácení se v knize.
UKLOUZLO, Kouzlo, zlo, odpověděly mu všechny ozvěny. Hluboko pod zemí znovu zaskřípal jakýsi balvan. Ozvěny, i když zeslábly, odmítaly zemřít. Odrážely se ode zdi ke zdi, křižovaly se a znovu odrážely a fialové světlo se rozblikalo podle zvuku. 
Pokud hledáte oddychové čtení po práci, kdy vám jde o laciné napětí, u kterého nemusíte moc myslet a udivovat se, kniha pravděpodobně není stvořená pro vás, ale pro někoho jiného. Pokud vám však nevadí trocha (víc) absurdna, nevtipných vtipů nebo spíše vtipných nevtipů a spousta magie, určitě Barvu kouzel doporučuji.



A na závěr krátké shrnutí. Terry Prachett je boží! Musíte si ho přečíst!
Barva kouzel je slabší z Prachettovek, ale jak vidíte, i slabší kniha si zaslouží čtyři hvězdy, protože je to jednoduše nářez. Humor, který v jiné knize nenajdete, absurdita jako nikde jinde, vyhrocené situace, které se stávají vtipnými. To všechno jde najít v Prachettově Barvě kouzel a já jednoduše vyzývám k přečtení. Stojí to za to.