neděle 19. listopadu 2017

A tak jsem byla obviněna, že mluvím hrozně spisovně!

ZDROJ
   Krásný nedělní večer,
   po dlouhé době se opět ozývám. Ano, jsem živa a (vesměs) zdráva. Ovšem jediné, co teď stíhám psát, jsou práce do školy a poznámky z hodin. Víš, co je to vokalický čtyřúhelník? Znáš znělé a neznělé konsonanty? Že ne? Buď rád. Přesně tyto hrůzy se teď staly součástí mého života a zkouška z fonetiky mě děsí natolik, že většinu svého volného času věnuji právě jí. Takže... ne, nečekám, že by se s mou aktivitou v nejbližší době něco stalo.
   Nicméně teď, teď mám chvilku prokrastinace, proto jsem si řekla, že se podělím o zážitek, který mě potkal. Ve středu. A o víkendu. A v poslední době stále častěji. Takže nejde o jeden zážitek, ale o celou řadu.


   V říjnu jsem se stala studentkou bohemistiky a od té doby to se mnou jde z kopce. Alespoň podle toho, co říká mé okolí. Ve středu jsem se po dlouhé době byla podívat na schůzce skautek, které jsem vedla, ovšem kvůli nedostatku času (a chuti, protože vedení v pěti lidech, kdy tě k tomu ostatní skoro nepustí, není ono) jsem toho (snad jen dočasně) nechala.
   A co se od mých milých skautek nedozvím? "Kačko, ty mluvíš strašně spisovně, to je hrozný!" Ano, přesně tak. Stejně jako jsem měla na střední škole problém mluvit o referátu dle ortoepické normy a musela jsem správné mluvě věnovat spoustu úsilí, teď se musím hlídat, abych čas od času prohodila nějaké to hovorové až nespisovné slovíčko.
   O víkendu jsem byla s přítelem a co jsem neslyšela? "Káťo, to je strašný! Mluvíš jako blbec." Opět narážka na mou spisovnost. Chtěla jsem to svést na kamaráda, ale poté jsem si uvědomila, že se vidíme sotva na dvou přednáškách a čas od času ve čtvrtek v kavárně - tedy že on za mou změnu v mluvení nemůže. Nevím tedy komu nebo čemu jsem za tuto proměnu "vděčná", nicméně to, co vím, je, že mé okolí je ze mne šílené.

   A co z toho vyplývá? Nechoďte na bohemistiku :D

   Nicméně, abych článek posunula trochu jiným směrem. Dopředu jsem dostala nejskvělejší možný dárek k narozeninám. Lístky na Vypsanou Fixu. Přesně 20. 12., na mé krásné dvacáté druhé narozeniny, půjdeme s přítelem do Lucerny na koncert. Skutečně, co víc si přát? Myslím, že druhý den budu muset oželet přednášky, protože nebudu schopna se vyhrabat z postele, když koncert začíná v devět, ale stejně se příšerně moc těším.
   Do toho jsem si včera objednala dárek k Vánocům (pro sebe a pro babičku), takže v březnu půjdeme na Maryšu! A ještě ke všemu se zítra, po cestě z Nároďáku, zastavím v antikvariánu a (snad) si pořídím nějakého dalšího Prachetta! Drž mi palce, ať se mi vše podaří.

   Nicméně v tuto chvíli prokrastinace končí a já jdu dodělat to, na co jsem se celý víkend vybodla.

   May the force be with you!