pondělí 9. října 2017

Konec války očima Dannyho Smiřického

zdroj
Zbabělci
Autor: Josef Škvorecký
Počet stran: 370

Zbabělci jsou prvním románem Josefa Škvoreckého. Za své doby byl přijímán poměrně nechvalně, protože revolucionáře neukazoval jako hrdiny, nýbrž jako ty, kteří se potřebovali očistit, neboť za války byli s Němci zadobře a nebo jako Dannyho, který bojoval jen z frajeřiny. Skuteční „vlastenci“ byli pojímáni negativně. Dnes jsou Zbabělci naopak uznávaný román o realistickém pojetí konce války. Jak se na dílo dívám já?

***

Očima známého Dannyho Smiřického prožíváme spolu s ním konec války v Kostelci. Danny i jeho kamarádi skutečně chtějí bojovat, avšak každý s trochu jinou myšlenkou. Dannymu jde samozřejmě o to vytáhnout se před Irenou, holkou, o níž si myslí, že je do ní neskutečně zamilovaný. Právě proto se nechá naverbovat do Kostelecké armády. Zpočátku však není revoluce tím, za co ji pokládal. Chodí na pochůzky, kde dohlížejí, zda je v ulicích klid, jsou ubytovaní v pivovaru, nechodí domů, pořádně se nenají.

A pro co? 

Podle Dannyho pro nic. Takhle si revoluci nepředstavoval, jak v knize několikrát zdůrazňuje. Když však Němci začnou utíkat nebo se snažit o poslední odpor, začíná teprve zábava…
***

Zbabělci jsou kniha s necelými čtyřmi sty stránkami, nicméně se jí prokousáte poměrně rychle. Je psaná srozumitelně, jednoduše. Některé věty jsou dlouhé, jiné krátké. Z jazykového hlediska si autor počínal vskutku skvěle. Tam, kde se něco děje, kde potřebuje, aby čtenář dychtivě četl a bušilo mu srdce, tam používá holé, krátké věty. Avšak v místech, kde Danny například popisuje svou „lásku“ k Ireně nebo vzpomíná, co s ní prožil, použije Škvorecký místo tečky na konci věty čárku a tím souvětí neustále prodlužuje, až se dostaneme na větu dlouhou na celou jednu stránku. Mohlo by se to zdát náročné a taky zpočátku je. Dokud si nezvyknete na místy dlouhá souvětí, budete hledat tečku a nebudete v průběhu věty odpočívat. Ovšem po dočtení si pravděpodobně řeknete, že to měl Škvorecký po syntaktické stránce skvěle vymyšlené. Tam, kde byl děj, tam to odsýpalo a tam, kde šlo o pouhý popis, tam se neobtěžoval větu ukončit. 
Děj je jednoduchý, zápletkou je konec války v Kostelci. Pokud vás zajímá tato tématika a nehledáte nic složitého, mohu Škvoreckého jedině doporučit. V takovém případě pravděpodobně odpovídá tomu, co hledáte.

Dejte si však pozor na hlavního protagonistu. Možná vám Danny k srdci přiroste, možná právě naopak. Tak tomu bylo u mě. Mladého Smiřického jsem nemohla vystát. Všechny rádoby hrdinské činy nedělal proto, aby pomohl někomu jiného, aby někoho zachránil nebo kvůli nějakému skutečně hrdinskému důvodu. Ne, on vše dělal proto, aby se vytáhl před Irenou. Přišlo mi, že si vůbec nevážil života. Klidně by se nechal oddělat, jenom aby byl před Irenou za hrdinu. A to, že mu je k ničemu být hrdinou, když bude mrtvý, mu obvykle docházelo příliš pozdě. A on ten parchant měl vždy takové štěstí, že se ze všeho vylízal! A kolem něj umíraly daleko lepší, i když daleko méně podstatné, postavy.

Druhá věc, která mě u Dannyho naprosto iritovala, bylo jeho lehkomyslné používání slůvka „milovat“. Každou druhou dívku miloval, ale Irenu samozřejmě nejvíc. Irenu, na které obdivoval pouze její poprsí a zadek a jinak si o ní myslel, že je vlastně blbá. Bylo mu jedno, že by kromě něj měla ještě někoho, hlavně aby se s ním vyspala. No je to láska k osobě? Ne, je to láska k jejímu tělu!
Zatímco vzdychal nad Irenou, tak si domlouval rance s jinými ženami a všem tvrdil, že je miluje. Nezabijte ho.


Nicméně pokud si zvyknete na enormě dlouhá souvětí a smíříte se s tím, že hlavní hrdina je pitomec, tak by se vám Zbabělci mohli líbit. Já jsem se k nim dostala jenom kvůli škole, protože je mám na seznamu doporučené četby k bakalářské zkoušce – Ale jsem za to ráda! Představovala jsem si, jak Dannyho střelí, umírá v nemocnici a konečně si uvědomí, jak pitomě se choval. Přála jsem si, aby dílo bylo vyprávěno očima někoho jiného. Ale i přesto se mi líbilo.

A teď, s odstupem, si uvědomuji, že Danny byl sice místy nesnesitelný, ale kniha očima někoho jiného by možná ani zdaleka nebyla tak dobrá. Ta lehkovážnost, kterou se na svět díval, to frajerství… to dělá Zbabělce Zbabělcemi. Za sebe mohu knihu jedině doporučit.