pátek 29. září 2017

Jobova noc

ZDROJ
Autor: František Hrubín

   Jobova noc je kniha F. Hrubína, která vznikala za války a byla poprvé vydána v roce 1945. Hlavním motivem této básně válka.  Setkáváme se Starou zemí, která ústřední postavě, básníku Jobovi, uštědřuje stále další a další trápení. On se k ní však upíná a stále více se ztrácí v beznaději, z které nevidí východisko. Nepřidává se ke kolektivnímu boji, místo toho tvoří ve své podstatě sebeúčelnou poezii. To je v básni připodobněno k zpívání mrtvé ženě.
   Zároveň však v básni (ne v postavě Joba samotného) můžeme vidět nacionální ráz, kdy František Hrubín podle mého svým způsobem vzdává čest naší krásné zemi.



...Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Obraze rámu prastarého, 
kolikrát vytrhli tě z něho, 
že odprýskaly barvy tvé
až po tmu hrobů. A v den slavný 
znovu pro zraky žárlivé 
napjal tě rámař starodávný ...


   Kniha je tvořena pěti zpěvy a je věnována Josefovi Horovi, kterého pátý zpět přímo oslovuje. Verš je v části básně volný, v části sdružený, jinde přerývavý... dá se tedy říct, že kompozice díla po jazykové stránce je vcelku zajímavá, protože si monotónně nezvykneme na jedno a to samé veršové schéma. Krom toho v knize můžeme najít veliké množství přirovnání a metafor a metonymií. 

   Jak se ale říká, k poezii se musí člověk dostat. A já osobně nevím, kdy se mi to podaří. Prozatím poezii moc neholduji a nejsem si jistá, zda ji správně chápu. Například tuto báseň jsem četla jako chronologický "příběh", což nevím, nakolik bylo správně.

   V prvním zpěvu píše básník o staré zemi, mrtvé zemi plné hrobů a s básníkem Jobem. O zemi, která hladoví. Jelikož v druhém zpěvu básní o Leninovi a Říjnu s velikým Ř, donutilo mě to přirovnat tuto starou zemi k Čechám po první světové válce.

   Máme zpustošené Čechy, na východě Lenina s Říjnovou revolucí, ale přesto na mě druhý zpěv působí optimističtěji. Nicméně poté přichází válka a s ní se ke čtenáři opět dostává beznaděj a bolest, kterou autor do básně promítl.

   Na samém počátku čtení, zhruba v prvním a druhém zpěvu, jsem se proklínala, že jsem si na vysoké škole vybrala obor, v něm budu muset tohle a spoustu podobných věcí přečíst. Nicméně od třetího zpěvu jsem si ve čtení našla nějaký systém a mohu říct, že jsem celkem spokojená se svým výkonem.

   Dotěď jsem od Hrubína znala pouze dětské říkanky a bylo velice zajímavé se na něj podívat jako na vážného spisovatele, který do své poezie promítá utrpení národa.