středa 6. září 2017

Autorské čtení Michala Vrby

ZDROJ // ZDROJ
   Vždycky jsem si myslela, že autorské čtení je pro ty, kteří se rozhodují, zda si knihu přečíst. Co si přečetli anotaci a váhají. Váhají, zda do knihy jít nebo ne. Pro ty se přečte několik ukázek z knihy a oni se poté mohou rozhodnout, zda věnovat svůj čas této knize nebo nějaké jiné.

   Ale asi jsem se spletla. Autorské čtení Michala Vrby by bylo velmi příjemné, kdyby nebylo té jedné věci!

   S kamarádkou plníme skautskou odborku Čtenář, jejíž součástí je navštívení besedy s autorem nebo autorské čtení. A jelikož jsem na stránkách pražské knihovny narazila na Michala Vrbu a jeho autorské čtení z knihy Prak, rozhodly jsme se, že tam půjdeme.

Michal Vrba se narodil 25. 6. 1976 v Chlumci nad Cidlinou. Jak jsme se dozvěděli na autorském čtení, jako dítě byl velmi malý, trochu zaostalý ve vývoji, proto vždy působil cca o pět let mladší než jeho vrstevníci. Vystudoval pedagodickou fakultu v Ústí nad Labem, kde poté nějakou dobu zůstal učit. Za svůj život však vystřídal celou řadu profesí a kromě toho je podle Databáze knih naivním malířem a ilustrátorem.

Kniha Prak je udávaná jako autorův debut, není to však pravda. Alespoň ne úplná. Jde o první knihu vydanou nakladatelstvím, avšak v dřívějších letech vydal ještě jednu knihu (absurdní povídky Hantolini) na své vlastní náklady, kterou poté rozdal mezi kamarády a známé.


   Poté, co jsme se dopravily na místo a našly jsme Dům čtení v Ruské ulici v Praze, tak jsme se usadily na židličky a čekaly, až celý program začne. Ještě předtím, než vůbec začal mluvit si mě autor získal. Pokud znáš osobně člověka, který dodá energii celému sálu jenom tím, že se usměje, asi si dokážeš představit Michala Vrbu. Ještě než nás pozdravil, tak jsem věděla, že to bude příjemné sezení, protože autor na tebe dýchal svou přívětivostí a nabíjel tě energií (Která mi ale dlouho nevydržel, protože jsem po obstarávání ISIC byla tak vyřízená, že jsem tam stejně zívala).

   První ukázka, kterou autor četl, byla ze začátku knihy, kdy za hlavním protagonistou (Nechci říkat hrdinou, protože zrovna u téhle postavy je označení "hrdina" dosti sporné.) přijdou nacisti a donutí ho psát pro ně úderná hesla burcující národ k tomu, aby se za ně postavil.
   Ve druhé ukázce jsme viděli, jak se protagonista částečně zbavil svého osudového strachu a rozhodl se, že se pomstí a zabije svého německého nadřízeného. Bohužel nemohu tuto ukázku najít nikde na internetu, proto Ti ji sem nezkopíruji. Jinak bych to řádně odcitované sdílela, jelikož jde o část knihy, po které jsem byla přesvědčena, že si autorův debut musím přečíst.

   Bohužel pán z knihovny, který celou akci moderoval, vzápětí vyzradil, co se stane a dozvěděli jsme se i samotný závěr knihy, což mé rozhodnutí si knihu přečíst řádně zviklalo. Dodal stín pochyb i do mé domněnky, že jsou autorská čtení pro ty, co se s knihou teprve chtějí seznámit. Musím nad tím stále přemýšlet. K čemu autorská čtení tedy slouží? Jaký je jejich smysl?

   Ti, co knihu četli, přece nepotřebují slyšet úryvky a měla by jim stačit samotná beseda s autorem, kde mu mohou pokládat otázky. Na druhou stranu ti, co knihu nečetli, přece nechtějí slyšet, jak celý děj dopadne. A proto se ptám, sebe i Tebe, kde nastala chyba? V mém úsudku nebo se jí dopustil pán z knihovny?

Psychologická novela Prak z období německé okupace vypráví příběh novináře, který se zaprodal nacistické moci a svá selhání se rozhodl kompenzovat tím, že spáchá brutální, radikální čin, který jej může přivést až na popraviště. A není zdaleka jisté, zda mu tento záblesk vzdoru pomůže po válce očistit vlastní jméno. V druhé linii pak sledujeme osudy patnáctileté Aleny, která na počátku šedesátých let objeví v lesní chatě u Hamerské nádrže na Vysočině novinářovy zápisky. Jak se naplnil jeho osud? Jaký vztah k tomuto muži má její matka? A hlavně – proč jen zmínka o něm přivádí k zuřivosti komunistického tajemníka, který s oběma ženami tráví na chatě noc?